Mgr. Martin Vadas, nezávislý dokumentarista

Martin Loužecký si v průběhu studia na VOŠP dobrovolně kladl opakovaně vysoké laťky a s obdivuhodnou energií se vrhal k jejich zdolání. K této cestě ho předurčila mimořádná schopnost ovládnutí moderních komunikačních technologií, složitostí audiovizuálního natáčení i postprodukce a hluboký zájem o věc, na které právě pracoval.

Ke konečnému tvaru Martina vedla složitá cesta výzkumu, hledání osob pamětníků, archiválií, historiků a dalších spolupracovníků, příprava natáčení a konečně samotná náročná realizace. Zde řešil řadu specifických úkolů, které před ním vyvstaly zejména z důvodů finanční nedosažitelnosti archivních filmových záběrů. Musel se pustit do natáčení scén hraných rekonstrukcí, při kterých vyvstal problém nedostatečného vybavení dobovými rekvizitami (lékařské nástroje pro samotné mumifikování a údržbu mumií, nebo keramický hrneček, který asi nepochází z let padesátých.). Proto některé záběry postrádají věrohodnost i přes snahu o jistou míru stylizace.

Naopak Martin velmi úspěšně vytvořil a uplatnil animovaná schémata znázorňující stavební úpravy a manipulaci s mumifikovaným tělem Gottwalda, které nemohl převzít od jiného autora, ale vytvořil je zcela sám. Svojí absolventskou prací znovu osvědčil, že je univerzálním audiovizuálním publicistou, tvůrcem, který zvládá osobně nejen shromáždění pramenů, redakční a scénáristickou práci, samotné natáčení, ale i postprodukční postupy včetně grafiky, střihu a mixu zvuku. Historický dokument s hranými dotáčkami je výzvou pro tvořivost každého autora...

Praha 6. září 2006

MgA. Stanislav Zeman, Vedoucí televizní specializace VOŠP

Téma pokusu o památník komunistického vládce, které si Martin Loužecký vybral, je stále důležité připomínat, byť v současné převažující mediální produkci, preferující aktuality, případně mládí a svěžest, jsou podobné filmy většinou odsouvané do vedlejších vysílacích časů. Na práci je sympatická věcnost a nedoslovnost, s jakou autor k tématu přistupuje. Po jasném stanovisku tvůrce - úvodním citátu - trapnost až tragikomičnost marného pokusu ateistického režimu o nesmrtelnost svého vládce jen prosvítá mezi řádky, respektive mezi záběry.

Megalomanie celého projektu opět není doslovně konstatována, nýbrž na konkrétních příkladech doložena. Černě humornou tečkou celého díla je pak málo známá příhoda o zapomenuté urně v hostinci. Tím se vyznění filmu vzpírá nabízejícímu se prvoplánovému patosu či moralismu a stává se tak přístupnějším pro širší publikum.

Po formální stránce je dílo dokladem autorova výborného zvládnutí hned několika profesí. Film je přehledně chronologicky uspořádán, divák nestrádá nedostatkem informací ani nesrozumitelností. Ve skladbě díla oceňuji mimo jiné přesnou práci s pečlivě vyhledanými archivy a náročnou, názornou animaci. Podstatný je také adekvátní výběr hudby a ruchů do kultivovaných hraných předělů, které člení výpovědi odborníků a pamětníků. Kameramansky neotřelé jsou kompozice v samotném památníku, jejich strohost a barevná tlumenost skvěle rezonuje s duchem díla. Navíc je potřeba připomenout, že světelné podmínky v oněch prostorách jsou zcela nevyhovující, i s tímto omezením se však Martin se ctí vyrovnal...

Praha 8. září 2006